Tržní hodnota tohoto léku je nyní odhadovaná v jednotkách miliard dolarů. Úspěšných výzkumů léčiv, které končí ve výrobě, je velmi málo a u nás je stále živá diskuse, zda máme vůbec šanci vyvíjet úpěšně léky a vakcíny. Zeptali jsme se proto naší krajanky, jaká byla historie tohoto výzkumu.

Jak jste se dostala k výzkumu prostředku pro léčbu rakoviny prostaty?

Po ukončení studia na Karlově Univerzitě v Praze jsem se rozhodovala kam dále na doktorát. Německé centrum pro výzkum rakoviny v Heidelbergu nabízelo 18 stipendií pro studium PhD., a tak jsem se přihlásila. Spolu se mnou se přihlásilo několik set uchazečů a výběrové řízení se sestávalo ze tří kol. Nakonec jsem byla jednou z oněch 18 vyvolených, co získali stipendium. Součástí tohoto výběrového řízení byly i konkrétní témata, já si vybrala právě rakovinu prostaty, protože jsem se jako jaderný chemik mohla věnovat výrobě radionuklidů, jejich separaci, značení farmak různými radionuklidy, chemické syntéze, farmaceutické syntéze a také biologickým testům na buňkách a zvířatech. Volba se vyplatila, dokončila jsem doktorské studium za méně než-li tři roky a získala jsem ocenění nejmladší PhD. se summa cum laude pro daný rok, udělené věhlasnou Karls-Ruprecht Univerzitou v Heidelbergu.

Jak významná z medicínského hlediska rakovina prostaty je?

Rakovina prostaty je jedním z nejčastěji se vyskytujících typů rakoviny. S narůstajícím věkem se zvyšuje pravděpodobnost přítomnosti rakovinných buněk v prostatě. Přibližně 35% všech mužů již má rakovinu prostaty okolo padesáteho roku života a 80% mužů okolo sedmdesátého roku života. V mnoha případech se ale onemocnění nerozšiřuje, nezpůsobuje žádné symptomy a není tak důvodem úmrtí. Existují však rovněž případy, kdy se rakovina prostaty vyskytuje ve vysoce agresivní formě a rychle se rozšiřuje. Relevantní je i rakovina prostaty u žen. Ano, ženy mají také prostatu, tzv. Skene´s Glands, které byly oficiálně uznány jako ženska prostata v roce 2002. Ženy mohou rovněž dostat rakovinu těchto žláz a ta má stejné projevy jako rakovina prostaty u mužů.

Jak se nemoc v současné době léčí?

Převážně se aplikuje radikální prostatektomie (částečné či úplné odstranění prostaty, často spojené s impotencí a inkontinencí), která je kombinována s externím ozařováním, dále také hormonální terapie a chemoterapie. V některých případech jsou tyto léčebné postupy nepříliš úspěšné, případně ztrácí svou účinnost s opakovanou aplikací. Úmrtnost na rakovinu prostaty je stále velmi vysoká.

Na jakém principu je založen váš prostředek?

K současným metodám bylo třeba vytvořit alternativu. V našem případě takovou, která umožní detekci a zobrazení nemoci (farmakum s PET/SPECT radionuklidem) a také léčbu se stejným farmakem, ale tentokrát s terapeutickým radionuklidem. Navíc naše radiofarmaka umožňují navázání různě “silných” terapeutických radionuklidů, záleží na rozsahu a závažnosti onemocnění. Konečně, přímá kontrola úspěchu léčby se provede po opětovném nasazení stejného farmaka s PET/SPECT radionuklidem na zobrazování. Jedná se tedy o tzv. “Theranostic approach” (terapie a diagnostika v jednom) a také o tzv. “Personalized/Precision Medicine approach” (díky tomu, že předem vidíme jak se bude farmakum distribuovat a kolik má pacient metastáz, je možné pro každého pacienta upravit dávkování a množství cyklů ). Díky tomu, že se naše farmaka váží specificky na membránový antigen na povrchu buněk rakoviny prostaty (PSMA), nedochází k rozsáhlým vedlejším účinkům jako například u systémové chemoterapie.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak Váš hlavní přínos byl právě ve vývoji radionuklidů. Jak vlastně fungují a v čem je Váš výsledek inovativní a nový?

Můj hlavní přínos byl celkový vývoj radiofarmak. Jejich design, syntéza, radioznačení s různými radionuklidy, jejich biologické testování a příprava na klinickou translaci. Prakticky “full program”. Kazdopádně pokud bych to měla ještě shrnout, naše radiofarmakum (jedno a to samé) se dá použít pro diagnostiku, zobrazení, různé typy terapie, online monitoring terapie a follow up po terapii. Navíc, jeho nasazení často docílí částečné či úplné remise u pacientů, kteří již nereagovali na žádnou jinou dostupnou terapii. Konečně, zpravidla nepřispívá k vážnějším vedlejším účinkům jako ostatní (schválené) terapie rakoviny prostaty.

U kolika pacientů bylo léčivo podáno a s jakým výsledkem?

Pacienti se již počítají na desetitisíce. Jen třetí klinická fáze samotná zahrnovala téměř 1000 pacientů (88 center po celém světě se podílelo na klinické fázi). Dle výsledků této rozhodující klinické fáze (zvané VISION) radiofarmakum signifikantně přispívá k celkovému prodloužení života, zpomalení případné progrese nemoci, a také k výraznému snížení bolesti a zlepšení kvality života (důležitý bod, na který se často zapomíná) u pacientů, kteří vyzkoušeli veškeré dostupné terapie bez úspěchu.

Vzhledem k tomu, že léčivo ještě není schválené, tak zatím slouží pouze pro pacienty, kteří vyzkoušeli již vše co mohli a přesto se rakovina šíří dál (jsou rezistentní vůči kastraci a chemoterapii). Tito pacienti mohou naše radiofarmakum dostat. Na druhou stranu, vzhledem k pozitivním výsledkům u pacientů, kteří prošli mnoha náročnými (často neúčinnými) léčebnými procesy, byly odstartovány další dvě klinické fáze III. Jedna, která bude zkoumat potenciál radiofarmaka v porovnání s chemoterapií (cílem je užívat naše farmakum místo chemoterapie, jako tzv. second-line terapie) a konečně další u určité skupiny mužů dokonce před hormonální terapií jako první možnou léčbu (tzv. first-line terapie). Tyto klinické fáze III se jmenují PSMAfore (450 pacientů, zatím 46 center, které se podílí na klinické fázi) a PSMAddition (1126 pacientů, zatím 37 center, které se podílí na klinické fázi).

Jak daleko jsme od toho, aby se nová léčba uplatnila v normální léčbě rakoviny prostaty?

FDA by mělo oficiálně schválit farmakum již velice brzy, snad během několika týdnů. Za normální situace by již bylo schváleno, ale očkování a léčiva na Covid mají u autorit momentálně absolutní přednost. Aspoň mezitím Americká léková agentura (FDA) udělila našemu radiofarmaku tzv. “Breakthrough Therapy Designation” a “Priority Review Designation”. Dalším krokem bude podání žádosti na schválení u Evropské lékové agentury (EMA).

Radiofarmakum bylo patentováno v roce 2014 a hned ten rok k němu získala licenci farmaceutická firma. Pro nás v Čechách je to tak trochu mimořádná situace, protože na úřadech jsou přihlášky či uznané patenty mnoha produktů české vědy, ale nedaří se pro ně najít podnik, který by ho uváděl do praxe. Ve vašem případě se tak rychlý transfer povedl. Byla firma účastna již vývoje a dlouhodobě s vaším výzkumným pracovištěm spolupracovala? Pod hlavičkou jaké organizace vlastně projekt vznikal?

U nás rychlý transfer licence s největší pravděpodobností způsobila rozsáhlá klinická translace a pozitivní výsledky u pacientů, kteří jsou prakticky tou největší výzvou (jak již bylo zmíněno výše, poslední terapeutická možnost, vážný rozsev nemoci, apod). V Německu je díky tzv. “Deklaraci Helsinky” možno aplikovat do pacientů prakticky „cokoliv“ pokud za onu aplikaci lékař převezme odpovědnost. Časová osa translace je zde tedy neskutečně rychlá.

Navíc poté, co první malá firma (ABX, Dresden, D) koupila licenci, předpřipravila ji pro překup větší firmou (Endocyte, West Lafayette, IN, USA), a ta byla posléze “spolknuta” velkou firmou (Novartis, Basel, CH), která je současným vlastníkem licence za 2,1 miliardy dolarů. Žádná z těchto firem se neúčastnila na vývoji našich radiofarmak. Firmy si k nám samy našly cestu díky přesvědčujícím výsledkům. Zatím to ovšem vypadá, že Novartis na nákupu vydělal, momentální hodnota radiofarmaka se odhaduje již na téměř 4 miliardy dolarů.

Projekt vznikal pod hlavičkou Německého centra pro výzkum rakoviny (Deutsches Krebsforschungszentrum, DKFZ) a následná klinická translace probíhala na Univerzitní klinice v Heidelbergu, která se nachází na stejném kampusu jako DKFZ, což výrazně usnadňuje veškerou logistiku a organizaci.

Předpokládám, že klinické studie, které jsou hodně nákladné, hradil již vlastník licence. Jak jsem si všiml, vlastnictví licence se měnilo. Je to náhoda nebo jakýsi běh po schodech, kdy nižší úrovně vývoje jsou schopni hradit ještě menší firmy, a pak je předávají větším a větším? Kolik řádově takové klinické studie stojí?

Přesně, klinické studie hradí vlastník licence. Tedy v našem případě firma Novartis. Co se týče vývoje, jak jsem již popsala nahoře, jedná se spíše o schody vzhledem k horentním sumám. Netuším ale kolik klinická studie stojí, ani jsem se po tom nikdy nepídila, abych řekla pravdu.

Co vše ovlivňuje, aby se výzkum dostal do praxe?

Kromě jasného “proof-of-concept” a přesvědčujících výsledků také správné téma, ve správný čas, na správném místě. Věda je totiž rovněž založena z velké části na štěstí a správné souhře náhod. A taky samozřejmě zájem firem, které správně rozpoznají potenciál výzkumu a pomohou mu do praxe (ve vlastním zájmu).

V souvislosti s covidem se v ČR vedla celkem bouřlivá diskuse mezi dvěma skupinami vědců – jedna tvrdila, že nemá vůbec cenu, abychom se v ČR výzkumu vakcíny věnovali, protože nejsme schopni zvládnout náklady na klinické studie. Druhá skupina naopak takový výzkum podporovala. Jaký je Váš názor?

Nesouhlasím se skeptickou částí osazenstva. V mnoha případech je to jen výmluva. Pokud by byl produkt významně lepší (nebo aspoň porovnatelný), sponzor by se určitě našel, dokonce sám od sebe. Stejně jako si první firma našla naše radiofarmakum. Nebo podobně jako mě momentálně sponzoruje firma Bayer, která mi zafinancovala výstavbu vlastních laboratoří a pracovní skupinu v Heidelbergu po dobu 5 let.

Máte nějaké kontakty s vědeckými pracovišti v Čechách?

Určitě mám a moc si jich vážím – Univerzita Karlova, Česke vysoké učení technické, Akademie věd, ÚJV Řež, Univerzita Palackého Olomouc.

Myslíte si, že někdy budete ve výzkumu v ČR pokračovat?

V rámci kooperace určitě. Co se týče přesídlení do ČR, zde si dovolím říci, že určitě ne. V Německu jsem našla druhý domov, životního partnera a oblibu k jazyku. Navíc v průběhu několika posledních let se mi daří budovat optimální podmínky k práci a výzkumu.