Naše střevo obsahuje obrovské množství nejrůznějších střevních bakterií a jiných mikroorganizmů. Tyto organizmy jsou pro nás velmi prospěšné, jelikož nám pomáhají s trávením potravy, chrání nás před nebezpečnými infekcemi a cvičí náš imunitní systém. Abychom mohli s těmito mikroorganizmy harmonicky spolupracovat je však nutné, aby je náš imunitní systém neustále kontroloval. Pokud tato kontrola selže, může dojít k rozvoji závažných zánětlivých onemocnění, jako je Crohnova choroba. Toto onemocnění je doprovázeno zvýšenou produkcí zánětlivých molekul, jako je například interleukin 17, které jsou tvořeny imunitním systémem. U těchto molekul se předpokládalo, že způsobují projevy choroby. Bylo tedy obrovské překvapení, že blokace této molekuly Crohnovu chorobu neléčilo, ale naopak její průběh zhoršovalo.
Výzkum Tomáše Brabce si kladl za cíl vysvětlit tento paradox. Základní zvrat přišel, když si uvědomil, že interleukin 17 se může účastnit právě kontroly střevních mikroorganizmů. Nebylo však jasné, jak to dělá. Tomáš Brabec prokázal, že za to jsou zodpovědné právě Panetovy buňky. Tyto speciální střevní buňky funguji jako továrna na antimikrobiální peptidy, molekuly, které se dají přirovnat k takovým přirozeným antibiotikům. Studie Tomáše Brabce dokázala, že právě Panetovy buňky přímo vnímají interleukin 17 a následně zajišťují kontrolu střevních bakterií. A přesně tento mechanismus pak zabraňuje zánětlivým onemocněním střev. Pokud ale Panetovy buňky nedostanou tento signál od imunitního systému, vytváří se prostor pro vznik onemocnění.
Objev tohoto mechanismu dává prostor pro výzkum vhodných prostředků pro léčbu zánětlivých onemocnění střev.