Gymnázium Trutnov
Alfred Tennyson a jeho dílo v české kultuře 1855-1894
Práce studenta trutnovského gymnázia se zabývá vnímáním britského básníka Alfreda Tennysona (1809–1892) v českém prostředí mezi lety 1855 a 1894. V dnešní době tohoto básníka, kterého překládal i Sládek či Vrchlický, vlastně u nás již nikdo nezná. Ve své době byl v Čechách nejen hojně čten, ale čeští literáti právě o jeho dílo opírali svou argumentaci a byl zdrojem i konfliktů ve výkladu významu jeho díla. Práce zkoumá, která z děl byla překládána, čím byl ovlivněn jejich výběr, zda se korpus těchto děl měnil. Zaznamenává recenze a kritiky Tennysonových básní či jejich překladů, články a slovníková hesla představující Tennysona a jeho tvorbu českým čtenářům. Snaží se podat obraz básníka, který vytvářeli překladatelé a autoři článků, představu, jakou si o Tennysonovi mohli utvořit tehdejší čtenáři.
V přístupu k Tennysonově díle se v Čechách projevovaly dvě dominantní tendence související se dvěma liniemi původního díla a s ideovými požadavky českých literárních generací. Estetická rovina zaujala překladatele doznívajícího romantismu, v sedmdesátých letech se vrátila spolu s překlady generace lumírovské (novoromantické/parnasistní). Rovina didakticko-moralistní, která byla příznačná pro obecnou recepci evropskou, rezonovala v generaci májovců, souzněla s jejich požadavky. Pro májovce Tennysonova tvorba spojovala požadavky na světovost, estetické kvality a náležité vedení čtenáře k dobru, poznání člověka, společnosti a světa.
Smrtí Tennysona roku 1892 nutně zaniká představa o básníku-současníkovi a básníku nejvýznamnějším, řadou nekrologů tak končí první fáze české recepce. Definitivně se první fáze recepce s básníkem vypořádá články F. X. Šaldy a V. E. Mourka, které shrnují celý básníkův život a tvorbu, byť k tomuto přistupují rozdílně a předznamenávají spory „nové“ (moravské) a „staré“ kritiky, spory „moderny“ a lumírovsko-ruchovské generace.