Přírodovědecká fakulta UK
Jan Brábek se svými kolegy přinesl do světové vědy ale i do praktické léčby rakoviny zcela nový termín – migrastatika. Migrastatika představují úplně novou kategorii protinádorových léčiv. Za devadesát procent úmrtí pacientů s pevnými nádory je zodpovědné vycestovávání buněk z nádorů (invazivita nádorových buněk) a následná tvorba sekundárních ložisek (metastáz). V současné paletě protinádorových terapií však zcela chyběla specifická kategorie léků, cílících právě na šíření nádorových buněk po těle a metastázování.
Jan Brábek se svým týmem z laboratoře Invazivity nádorových buněk na Přírodovědecké fakultě UK v BIOCEVu definoval „migrastatika“ jako látky bránící všem způsobům invazivity a metastázování nádorových buněk, aby tyto látky odlišili od standardně používaných cytostatik, cílených hlavně na potlačení růstu a dělení buněk. Kritické zhodnocení možnosti použití migrastatik je velmi důležité, jelikož v případě, že se osvědčí, může nasazení migrastatik do léčby znamenat průlom v léčbě pevných nádorů.
Janem Brábkem a jeho týmem nově navrhovaná migrastatická terapie představuje zcela nový pilíř protinádorové léčby (vedle chirurgie, radioterapie, chemoterapie a imunoterapie) – jediný, který byl definován u nás v České republice. Je třeba zdůraznit, že cílem zde není nahradit cytostatickou terapii, ale doplnit ji. Kombinace migrastatik s cytostatickými léky a dalšími způsoby léčby se jeví jako velmi slibný přístup pro léčbu metastázování.
Hlavním přínosem migrastatické léčby bude právě omezení nejnebezpečnější schopnosti nádorových buněk – jejich lokálního vycestování (invaze) do okolí a metastázování. Při klasické chemoterapii jsou rakovinové buňky vystaveny stresu. Některé z nich však tento stres přežijí a navíc získají mnohem větší odolnost. Současně začínají opouštět původní nádor a metastázovat. Kvalitativní výhody migrastatické léčby oproti standardním dosud používaným terapiím souvisejí s tím, že nádorové buňky při migrastické léčbě nemusí být vystavovány cytotoxickému stresu – jsou pouze „udržovány na místě“. Není tedy tak vysoký tlak na vznik odolnosti (rezistence) nádorových buněk, a i pokud rezistence na migrastatika vznikne, neudělí buňce výhodu z hlediska růstu a dělení – nepovede k obohacení nebo dokonce převládnutí odolných buněk v nádoru. U většiny zhoubných pevných nádorů by to mohlo znamenat posun od fatální prognózy k lokalizovanému chronickému onemocnění.
V současné době tým Jana Brábka ve spolupráci s medicinálními chemiky a klinickými onkology testuje kandidátní látky s migrastatickým účinkem.